SOCIÁLNÍ FOBIE A DĚTSKÝ POCIT ODPOVĚDNOSTI

Sociální fobie a dětský pocit odpovědnosti aneb Skrze matku vztahujeme se k sobě, skrze otce utváříme si vztah k druhým

Skrze matku a otce, skrze (ně) utvářený vztah k sobě (matka) a druhým (otec) jsme uváděni (!) do širšího společenství, společnosti.

Pokud toto spatřujeme, jsme připraveni ze sebe sejmout břímě nezralé, dětské odpovědnosti (dětské ve smyslu přebírání a plnění povinností druhých i ve smyslu odpovědnosti za členy úzké i širší rodiny, za jejich vztahy, za jejich fyzické, emocionální, mentální a duševní zdraví) a zároveň sejmout břímě našich nenaplněných potřeb ze své matky, otce, širší rodiny i společnosti. Dospěním přebíráme zodpovědnost sami za sebe a vědomě se uvádíme do lidské společnosti.

Jsme schopni spatřit své projekce a jsme schopni sebereflexe. S prohlubující se důvěrou a vědomím sebe roste naše schopnost setrvat v blízkém kontaktu s druhým a přitom neztratit ze zřetele sebe.

Cítíme propojení a zároveň oddělení s druhým, propojení bez nutkání, (za)vázání k závislosti. Přes autentický, prostý (hodnocením, soudy a zkušenostmi nezatížený) prožitek soucítíme a v souladu se svým bytím konáme.

Mění se pociťovaná kvalita i kvantita sociálního kontaktu. Prostý lidský kontakt pro nás přestává být utrpením.

 

Více na toto téma se dočtete v textu Pojetí závislosti

 

 

 

Komentáře

Komentáře jsou uzavřeny.