WEB O PORUCHÁCH PŘÍJMU POTRAVY, AUTORSKÁ TVORBA

 

Říká se, že až se budeš toulat pouští a západ slunce se přiblíží a budeš tak trochu ztracená a určitě unavená, pak máš štěstí, protože se možná zalíbíš La Lobě, která ti ukáže něco – něco z duše.

(C. P. Estés, z knihy Ženy, které běhaly s vlky)

 

 

Název webu vychází z příběhu LA LOBA z knihy Ženy, které běhaly s vlky (C. P. Estés). Zde je upravená a zkrácená verze tohoto příběhu:

 

La Loba - Vlčí žena

 

Na skrytém místě, o kterém každý ve své duši ví, ale málokdo je kdy spatřil, žije stará žena. Říká se jí mnoha jmény. La Huesera – Kostra, la Trapera – Vetešnice, la Que Sabé – Ta, která ví a LA LOBA – Vlčí žena. Jedinou její prací je sbírání kostí. Je známo, že sbírá a uchovává hlavně to, co by se mohlo ze světa dočista vytratit. Její jeskyně je naplněna kostmi veškerých druhů pouštních tvorů: jelena, chřestýše, vrány. Říká se však, že její specialitou jsou vlci.

Potuluje se a pročesává hory a vyschlá koryta řek a hledá kosti z vlků. Když složí z kostí celou kostru a i ta poslední kost je na svém místě a krásná bílá socha leží před ní, posadí se u ohně a přemýšlí, jakou píseň bude zpívat. Jakmile přijde na tu pravou, postaví se nad stvoření, pozvedne nad ní ruce a začne zpívat. Tehdy se na vlčích žebrech a kostech začne objevovat maso a tvor začne obrůstat srstí. La Loba pokračuje ve zpěvu a tvor se stále více oživuje, ocas se stáčí nahoru, je hustý a silný. La Loba stále zpívá a tvor začíná dýchat. La Loba zpívá tak mocně, až se chvěje poušť. Zpívá a tvor otevírá oči, vyskakuje a odbíhá kaňonem pryč dolů. A potom, jak běží, možná rychlostí běhu nebo díky osvěžení v řece, přímému zásahu slunečních nebo měsíčních paprsků, se najednou vlk promění ve smějící se ženu, která svobodně běží směrem k horizontu.

 

Pro ženy s poruchami příjmu potravy je z mého pohledu symbol kostry a kostí zvláště příhodný, metaforický. V archetypální symbolice představují kosti nezničitelnou sílu. V mýtech a příbězích zastupují nezničitelnou duši. Duši můžete zdeformovat a ohnout. Můžete jí ublížit a ranit ji. Můžete ji poznamenat známkami onemocnění a vpálit do ní znamení strachu. Nemůže však umřít, protože je v podsvětí ochraňována La Lobou, která je pro kosti jak nálezcem, tak inkubátorem.

Metafory v tomto příběhu reprezentují celý proces, který má ženu přivést k jejím bohatým, instinktivním smyslům. V nás je ta stařena sbírající kosti. V nás je potenciál stát se opětovně těmi, kterými jsme kdysi byly. V nás jsou kosti, které nám dávají sílu změnit sebe a svět. V nás je dech a naše pravdy a naše touhy – spojeny dohromady tvoří píseň, oslavnou píseň tvoření, kterou tak toužíme zpívat.

Všechny na své cestě z mentální anorexie a bulimie začínáme jako raneček kostí ztracených někde v poušti, rozebraná kostra ležící pod pískem. Naší prací je objevit všechny její části, sesbírat a poskládat všechny ty roztříštěné střípky nás samých. Je to zdlouhavý proces, vskutku pracné hledání, nalézání a zpívání své vlastní písně. Pokud budeme zpívat píseň, pokud sestoupíme do nejhlubších částí své vlastní duše, můžeme opět samy sebe vyzpívat do živé formy. Zpívat znamená používat hlas své duše. Znamená to dechem říci pravdu o své síle a potřebě, vdechnout duši tomu, co je nemocné nebo potřebuje obnovit.

 

 

Pozn.:
Přesto, že se poruchy příjmu potravy nevyhýbají ani mužům, vnímám tuto problematiku jako specifické, ženské téma. Proto jsou tyto stránky primárně určeny (a psány) ženám. Věřím, že ti z vás, kteří se dostanou na tyto stránky, zde i tak najdou to, co potřebují. Pro sebe i pro své blízké.
Informace uvedené na webu www.pisenzeny.cz vychází z mé vlastní zkušenosti. Jsou inspirací pro všechny, kteří se potýkají s poruchami příjmu potravy. Jakékoliv použití informací z webu www.pisenzeny.cz, úspěchy či neúspěchy z toho plynoucí, jsou pouze ve vašich rukách a jako autorka za ně nenesu žádnou zodpovědnost. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení.
Mgr. Martina Taišlová