Anorexie a antidepresiva. Mohou nám léky pomoci?

 

Jak účinná jsou antidepresiva v léčbě anorexie a ostatních poruch příjmu potravy? Mohou nám léky skutečně pomoci? Z mé zkušenosti vyjadřuji podstatné slovy z knihy Stalinovy krávy:

 

„Najednou se mi nechtělo jet uprostřed noci taxíkem na druhou stranu Helsinek, abych si na benzínce koupila čokoládu, protože v tom jediném stánku ve čtvrti Kallio, který byl otevřený i v noci, neměli tu správnou. Najednou jsem s takovou myšlenkou nemusela ani bojovat. To byl také účel, proč jsem brala antidepresiva skupiny SSRI. Jenže léky mě nenaučily chovat se jinak, než jak jsem byla zvyklá. Nezměnily fakt, že jsem se naučila ke všemu zaujímat postoj skrz jídlo.

Protože já neměla srdce, měla jsem jídlo.

Neměla jsem lásku, měla jsem jídlo.

Neměla jsem strach, jen strnulost a jídlo.

Necítila jsem nenávist, jen břicho nacpané k prasknutí.

Neměla jsem žádný důvod ke studu, který bych si přiznala, ačkoliv jsem nic jiného neznala, a právě ten jsem se snažila sníst.

Neměla jsem duši. Měla jsem jídlo.

Neměla jsem tělo.

Tohle tělo bylo Pánův domov. Moje tělo nemohlo být mým domovem, protože jsem neměla duši, jež by domov z masa a kostí potřebovala. V mém těle bydlel někdo jiný, o jeho úklidu a vzhledu rozhodoval Pán, který do udělal dokonalé. Já sama bych to nedokázala.

Moje tělo nevědělo, jestli má hlad nebo žízeň, jestli je unavené nebo jestli je třeba obléknout si pod kabát ještě svetr. Můj Pán to věděl za něj.

Moje tělo nemělo žádné potřeby. Můj Pán je měl. Ale můj Pán k ukojení svých potřeb nepotřeboval nic jiného než jídlo.

Ostatní lidé ho rušili, ostatní těla, duše a srdce, chvějící se v mé blízkosti ve snaze získat ode mě nějakou odezvu.

Všechno, co rušilo mého Pána, bylo potřeba odstranit.“

 

 

 

Komentáře

Komentáře jsou uzavřeny.